V kraj vstoupil čas ledu                                    

Opar se nocí vzpíná dál a dál..                            

Pahýly stromů mrtvě vzhůru ční..

Vláda zimních mrazů nastává..

V kraj vstoupil čas ledu...

Vybrán byl jeden z členů kmene..

Jediný silný z ostatních..

Odchází na lov hledat oběť..

Stává se pustin obětí..

Když polární záře plápolá,

tváře Rajathuků ozáří..

Z osad prvních lidí stoupá kouř..

V království mrazu srdce ohnivá..

Kolem rozlézá se mráz..

Těla chladnou v nelidských mukách..

Prastaré pustiny mrazu a větru..

Vlci k osadě jsou blíž a blíž..

Pach lidského masa,

krev dětí a starců..

Kouří se z rozlité krve kmene..

Jiskry ohňů vypráví o nadějích..

V srdci Země přežívají dál..

Mocná matka kraje nezetlí..

Mocná je matka Země!

 

Volání rodu

V přízračném světle podzimních krajů..

V hojnosti zvěře, bylin a vod..

V Dešti, Větru, Sněhu i Slunci..

Volá nás Rod!

Zřím tváře, malované hlinkou kol ohně..

Krhavé pohledy, podbarvené smutkem..

Dech se tají ztrátou milovaných..

Žíly budou cedit krev!

Purpur!

Běl útrob!

V tlukotu srdce prosvítá!

Pazourkové oštěpy půlí tkáně těl!

Ze stromů zní steny umrlců!!

Bohové kraje vítají Rod!!

V náručí Rodu!!

 

Volání Rodu!!

 

Ozvěny

Minulost se ozývá..

Pod kůží zvrásnělou červi hladově ryjí..

Minulost se prolíná

s budoucností zvrácenou..

 

Větrná smršť

vzduch rozrývá..

Trhá slova od úst šamanům..

Volá minulost volá k Větru, k Zemi..

Život do kostí zvolna proniká…

 

Prázdné schránky doutnají pod půdou..

Volají mě nocí..

Kosti Injathuků se budí,

vracejí se zpět!

 

Půjdu v temný les, nechám se zavést k mýtinám..

Zavést zpět, kde sněť může kvést..

 

Vracejí se..

Maso obrůstá kosti..

První nádech..

Minulost je zpět!

 

Je v nás!!

 

Obnažené kosti kraje

Vznosné výšiny se tyčí nad oblaka –

-důkaz vítězství země nad nebesy!

Vprostřed sloupů, zelenajících se navždy

chrámy zvrásnělé..

 

Stvořila země své kosti,

jež jsou i naší páteří..

Majestát Kraje s masem zeleně..

Temnota!

Klíčí v žebroví, co stálo na počátku světa!

 

Hřmí nad kamennými katedrálami..

Hřebeny Hor rozléhá se kleť..

Steny nenávisti nebes šíříc se žleby

Zadusí věčná kletba zemité hnědi!

 

Zuby času..

Hladová jáma věků lidí

nevyhladí plémě zeleného masa země!

Plody kraje

Patří kmeni a Duchu!

Naše těla

Vrůstají do mozaiky z kamene a dřeva..

Pod horami, pod lesy,

slyšíme nebesa sténat..

 

Černoboh

Černoboh!

 

Černoboh volá,

déšť řeže vzduch..

Silným hlasem ozývá se parohatý bůh..

 

Chmurným zrakem zírá na osud Kraje..

Všude zmar a nenávist!

Kostely zachvacuje clona ohně..

Zdi se bortí!!

 

Jménem Kmene!

Jménem rohu!

 

Černoboh!

 

Volá hlasem slunovratu!

Šepot listím zašuměl..

Dýchá oparem nad mohylami..

 

Plameny zachvacují duše křesťanů,

kostely jsou vypáleny..

Kostely prostoupila clona ohně..

Zdi se bortí!

 

Tisícero hrdel řežu v čase slunovratu..

Tisícero obětí k nohám Vládce Kraje!

Rohy troubí na oslavu,

na mýtinách kvas..

Poslední výdechy

Se mísí s extází…

 

Vprostřed Rajathuků volám

božstva z úsvitu věků!

Volám hněv!

Volám sněť!

Volám krvavou změť

Volám Krev!

Volám Rod!

 

Volám mord!